Hodnota kampaně – Průvodce pravidly financování politiky

Finanční limity a co je tvoří

Hodnota kampaně kandidujících subjektů nesmí včetně DPH (k DPH více zde) přesáhnout: Bylo-li plnění, které je součástí volební kampaně, poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou (tzv. bezúplatné plnění), započítá se do této částky jeho obvyklá cena podle zákona upravujícího oceňování majetku státu. Kromě klasických výdajů na vedení volební kampaně, tedy propagaci kandidujícího subjektu a volební agitaci (jako služby PR a reklamních agentur, poradenských firem a firem realizujících volební kampaň, tvorbu vizuálů, pronájem ploch určených k propagaci a podobně), musí být vyčíslena a následně zahrnuta do finančních nákladů i hodnota bezúplatně poskytnutých ploch pro vylepení plakátů, bezúplatného poradenství či jiných bezúplatných plnění, jakož i nepeněžních darů. Výdaj kampaně (finanční i nefinanční povahy) může uskutečnit i každý jednotlivý stranický či koaliční kandidát, dokonce může přijmout podporu od třetí osoby (viz Agitace s vědomím kandidujícího subjektu). Za to, že jsou dodržena pravidla financování kampaně (včetně označování materiálů povinnými informacemi), přitom odpovídá subjekt, na jehož listině kandidát figuruje. Proto je potřeba, aby kandidující subjekt měl alespoň kopie jednotlivých dokladů potvrzujících výdaj kandidáta, jakož i informace o kandidátem přijatých peněžitých darech a bezúplatných plněních (včetně zákonem požadovaných údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění), a zahrnul je do zprávy o financování volební kampaně.

Zobrazit podrobnosti

Dlouhodobý majetek stran a hnutí v kampani

Kandidující subjekty v kampaních často používají majetek (typicky mobiliář, party stany, automobily atp.), který nebyl pořízen pro konkrétní volební kampaň, ale jako dlouhodobý majetek k využití i pro běžnou činnost nebo další volební kampaně. Protože se však zakoupený majetek v kampani uplatní, je třeba jej částečně do volebních výdajů započítat. Pro stanovení hodnoty, která bude do nákladů kampaně započítána, doporučuje úřad využít institutu daňového nebo účetního odpisu majetku. Subjekt si po zařazení dané věci do majetku zvolí typ odpisu (daňový nebo účetní) a délku odpisování. Z ročního odpisu pro rok, ve kterém probíhá, započte kandidující subjekt do výdajů kampaně část tohoto majetku danou poměrem počtu dnů délky kampaně ku počtu dnů kalendářního roku. Postupuje se tedy podle následujícího vzorce:

Zobrazit podrobnosti

Poradci, marketéři, tiskoví mluvčí

Služby poradců, marketérů, expertů na PR a sociální sítě spojené s volební kampaní se započítávají do hodnoty kampaně. Specifická situace může nastat u stálých zaměstnanců či osob v obdobném postavení v průběhu volební kampaně, jejichž pracovní náplň zahrnuje i nevolební agendu. V případě, že jde o služby, které kandidující subjekt pořizuje externě (na zakázku od firem, podnikajících fyzických osob či formou dohody o provedení práce, smlouvy o dílo atp.), s výjimkou stálé pozice tiskového mluvčího, jsou tyto služby výdajem kampaně jako každá jiná nakoupená služba či zboží do té míry, v níž se týkají příslušné volební kampaně. Nehraje přitom roli, zda subjekt tuto zakázku zadal před zahájením kampaně, po zahájení kampaně, či zda jde dokonce o trvalou spolupráci. Kandidující subjekt takovému zhotoviteli zadává (byť periodicky) zakázku na činnosti spojené s propagací a zhotovitel mu za tyto konkrétní služby vystavuje faktury (nebo jinak inkasuje odměnu ze smluvního vztahu). Jako každé jiné volební výdaje musí kandidující subjekt tyto platby hradit z volebního účtu. Pokud se dodávané služby týkají volební kampaně jen z části, je třeba v dokumentaci zakázek (nejlépe oddělenými fakturami) rozlišit volební výdaj od nevolebního s tím, že volební výdaj bude uhrazen z volebního účtu a nevolební výdaj z provozního účtu. Rovněž v případě, že kandidující subjekt trvale zaměstnává pracovníka, jehož pracovní náplní je výhradně zajišťování politického marketingu, působení na sociálních sítích a podobně, nahlíží se na mzdové náklady tohoto zaměstnance stejně jako u externího nákupu služeb, tzn. v době volební kampaně jsou výdaje spojené s tímto zaměstnancem nákladem kampaně. Pokud jsou však k práci na kampani využiti stálí zaměstnanci kandidujícího či osoby v obdobném postavení, jejichž pracovní náplň zahrnuje i jinou agendu než propagaci (spadají sem typicky i tiskoví mluvčí), považuje se za výdaj kampaně situace, kdy tomuto pracovníkovi budou za úkony v rámci kampaně nad rámec obvyklé pracovní náplně vypláceny odměny, nebo dojde z důvodu vyššího pracovního nasazení ke zvýšení pracovního úvazku spojeného se zvýšením mzdy. Rozdíl oproti běžné mzdě takového zaměstnance je považován za výdaj kampaně. Pokud se zaměstnanec na kampani podílí nad rámec svých běžných pracovních povinností bez nároku na odměnu, nahlíží se na něj jako na dobrovolníka.

Zobrazit podrobnosti

Práce dobrovolníků a kandidátů

Zvláštní postavení v evidenci výdajů hrají i dobrovolníci. Osoba, která provádí činnost pro někoho jiného, tak většinou nečiní bez důvodu – takovým důvodem bude buďto úplata, nebo jiná její motivace. Pokud je motivací dobrovolníků k účasti na kampani osobní vklad do činnosti toho, pro nějž práci vykonává, tedy uplatnění vlastní svobody projevu a vyjádření politického názoru, nenaplňuje taková dobrovolnická činnost znaky volební kampaně. Z podstaty věci má tento charakter také práce kandidátů, u nichž je zřejmé, že jde o vyjádření politického názoru. V těchto případech nemusí být práce kandidátů či dobrovolníků vykázána ve zprávě o financování volební kampaně jako bezúplatné plnění poskytnuté kandidujícímu subjektu. V ostatních případech by práce dobrovolníků měla být ve finálních nákladech zohledněna, přičemž její hodnota se odvíjí od „ceny obvyklé“ za práci, kterou dobrovolník v rámci volební kampaně vykonával. Současně je třeba rozlišovat činnost dobrovolníků jako takových od práce koordinátorů, organizátorů, školitelů dobrovolníků a obdobných pozic. Za tento typ práce s dobrovolníky bývá obvykle poskytována úplata a znaky volební kampaně zde tedy mohou být naplněny. Obecně platná pravidla není možné pro tyto případy formulovat – důležité jsou vždy konkrétní okolnosti. „Dobrovolničením“ v kampani se rozumí pouze lidská práce související s přípravou a realizací kampaně, nikoliv zajištění dalších služeb a materiálu v režii dobrovolníka. Například poskytnutí vlastního movitého či nemovitého majetku pro účely kampaně dobrovolníkem již nespadá pod dobrovolnictví, ale řídí se standardními pravidly pro agitaci s vědomím kandidujícího subjektu, případně pro sponzorování kampaně. Heslo Práce dobrovolníků a kandidátů vysvětluje, jak se v kampani nahlíží na lidskou práci dobrovolníků a kandidátů. Využití majetku fyzických osob věnujeme samostatné heslo Majetek dobrovolníků a kandidátů.

Zobrazit podrobnosti

Majetek dobrovolníků a kandidátů

Heslo Práce dobrovolníků a kandidátů vysvětluje, jak se v kampani nahlíží na lidskou práci dobrovolníků a kandidátů. Využití majetku fyzických osob věnujeme samostatné heslo. Kandidáti a dobrovolníci v kampani běžně využívají svůj majetek – typicky jde o věci běžné potřeby či bytové i nebytové prostory a jejich vybavení. Pokud tento majetek nepořizovali pro účely kampaně, ale využívají jej dlouhodobě k běžným nevýdělečným účelům (pro osobní potřebu), není třeba náklady s jeho používáním a provozem, ani jeho opotřebení zahrnovat do volebních výdajů. Jinou situací však je, pokud je majetek pořízen pro účely kampaně (například koupě megafonu) – v tom případě představuje výdaj kampaně. Do výdajů kampaně je třeba započíst také krátkodobý, „oběžný“ majetek pořízený pro účely kampaně. Jde o majetek, který se neopotřebovává, ale spotřebovává (typicky pohonné hmoty, tonery, kancelářské potřeby atp.). Běžným příkladem je použití vlastního vozu v kampani. Pokud kandidát či dobrovolník vůz standardně (mimo dobu kampaně) používá pro osobní potřebu, nejsou sice výdajem kampaně pořizovací náklady, amortizace, pojištění a podobně, ale palivo spotřebované v souvislosti s agitací výdajem kampaně je. Specifickou, avšak nikoliv raritní situací je využití dlouhodobého majetku kandidáta či dobrovolníka způsobem, za který se poskytla nebo obvykle poskytuje úplata. Příkladem může být úprava vlastní movité či nemovité věci (polep auta, nástřik fasády atp.). V těchto případech jsou výdajem kampaně náklady spojené s těmito úpravami a jako bezúplatné plnění se vykazuje též obvyklá cena služby (v uvedených případech pronájem reklamní plochy).

Zobrazit podrobnosti

Nemožnost registrace kandidáta jako třetí osoby

Volební zákony ukládají povinnost registrovat se jako třetí osoba tomu, kdo hodlá vést kampaň bez vědomí kandidujícího subjektu. Kandidát strany, hnutí či koalice svým vystupováním v kampani reprezentuje subjekt, který jej na svoji listinu umístil. Proto principiálně platí, že se na případnou kandidátem individuálně vedenou kampaň nahlíží, jako by byla vedena s vědomím subjektu, za který kandiduje. Z tohoto důvodu by tedy kandidáti stran, hnutí a koalic neměli v kampani vystupovat jako registrované třetí osoby. Výdaje kandidátů, kteří se přesto rozhodnou registrovat jako třetí osoby (úřad nemá ze zákona možnost takovou registraci odmítnout), proto budou připočteny k volebním nákladům subjektů, za něž kandidují. Doporučujeme proto kandidujícím stranám, hnutím či jejich koalicím průběžně sledovat, zda v registru třetích osob na webu úřadu nefigurují i někteří z jejich kandidátů.

Zobrazit podrobnosti

Zaštítění akce držitelem veřejné funkce

Kandidáti, kteří jsou držiteli veřejné funkce, občas udělují svoji záštitu nad kulturní, sportovní či jinou společenskou akcí. Rozhodujícím kritériem pro posouzení udělených záštit v souvislosti s volební kampaní je, zda daná událost či akce bude sloužit k propagaci kandidujícího politického subjektu nebo jeho kandidáta, případně k vyjádření v neprospěch jiného subjektu či kandidáta. V případě, že v souvislosti s událostí, akcí neproběhne žádná propagace, není záštita vnímána jako volební kampaň ve smyslu zákona, ale jako součást výkonu veřejné funkce kandidáta. Velmi tedy záleží mimo jiné i na tom, jak je akce propagována a prezentována a jak se akce odehraje. Pokud by například na propagačním letáku bylo u držitele veřejné funkce, který záštitu uděluje, zobrazeno logo strany, nebo by se zaštiťující osoba prezentovala jako kandidát v nadcházejících volbách, šlo by o volební kampaň.

Zobrazit podrobnosti

Služební vozy ministrů a prezidenta

Členové vlády a prezident republiky mohou užívat služební auta včetně řidiče k osobní dispozici, tedy prakticky v neomezeném rozsahu. Pokud kandidují ve volbách, získávají v podobě služebního vozidla od státu bezúplatné plnění. Z legislativy a soudních rozhodnutí nicméně vyplývá, že u ministrů, kteří kandidují (a obvykle jsou lídry) za politické strany, není využívání služebních vozů v kampani neoprávněné jednání spočívající v poskytnutí bezúplatného plnění politické straně od státu. Výdaje za používání služebního vozidla však tvoří hodnotu kampaně, neboť jde o plnění ocenitelné v penězích. (Analogicky je výdajem na kampaň též použití soukromého vozidla osobou podílející se na kampani). Subjekty, za které ministři kandidují, případně prezident republiky, by tak měli cestovní výdaje za jízdy služebními vozy během kampaně vykázat ve zprávě o financování kampaně.

Zobrazit podrobnosti

Charitativní dary v době kampaně

V době kampaně mohou kandidující subjekty či jednotliví kandidáti předávat různé dary na veřejně prospěšné či charitativní účely. Pokud jde skutečně o dar (tedy nedochází k protiplnění např. formou propagace kandidujícího subjektu obdarovaným), nepovažuje úřad hodnotu tohoto daru za volební výdaj. Doporučujeme proto dar nezapočítávat do limitu volebních výdajů a nehradit ho z volebního účtu. Naopak ale volebním výdajem budou náklady spojené s předáním daru, pokud při něm dochází v době volební kampaně k propagaci kandidujícího subjektu nebo jeho kandidátů (typicky např. náklady na natočení a zveřejnění propagačního videa zachycujícího předání daru či výdaje spojené s doprovodnou akcí). Za dar v tomto smyslu se nepovažují propagační, upomínkové atd. předměty a občerstvení, i když jsou poskytovány bezúplatně.

Zobrazit podrobnosti

Zahrnutí DPH za zboží a služby ze zahraničí do výdajů kampaně

Volební zákony stanoví povinnost vyčíslit výdaje na volební kampaň ve zprávě o financování volební kampaně a ve volebním účetnictví včetně daně z přidané hodnoty. To se týká jak kandidujících politických stran a hnutí (včetně zastoupení v koalicích), nezávislých kandidátů do Senátu a kandidátů na funkci prezidenta republiky, tak i kandidátů politických stran a hnutí, jejichž výdaje na volební kampaň kandidující subjekty vykazují v části III. zprávy o financování volební kampaně, a registrovaných třetích osob. Při nákupu služeb či zboží ze zahraničí může fyzickým i právnickým osobám, včetně politických stran a hnutí, vzniknout povinnost odvést daň z přidané hodnoty, i když nejsou plátci DPH. Bližší informace k této problematice (tzv. osoby identifikované k dani) poskytne věcně a místně příslušný finanční úřad. Ve vztahu k financování volební kampaně to znamená, že zahraniční poskytovatel služeb (např. propagace na Facebooku či jiných sociálních sítích, konzultační služby od poskytovatele se sídlem v zahraničí apod.) vystaví takovému příjemci (kandidujícímu subjektu, kandidátovi či registrované třetí osobě) fakturu bez DPH. Příjemce je pak povinen částku DPH vypočíst a odvést ji Finanční správě České republiky. Pokud byl výdaj, ze kterého se daň vypočítala, volebním výdajem, je i odvedená daň z přidané hodnoty ze zákona volebním výdajem a počítá se do výdajových limitů. Dále se uvádí ve zprávě o financování volební kampaně a ve volebním účetnictví, kam je potřeba zahrnout jak částku vystavenou na faktuře (tj. bez DPH), tak i daň odvedenou v České republice. V případě registrovaných třetích osob musí být částka odpovídající odvedené DPH součástí přehledu výdajů na volební kampaň, který registrované třetí osoby zveřejňují do 10 dnů od vyhlášení celkových výsledků voleb.

Zobrazit podrobnosti

Průvodce pravidly

Klíčové slovo: Hodnota kampaně

Volební kampaně

Hospodaření stran a hnutí

Hospodaření politických institutů