Období volební kampaně vyžaduje, aby jak kandidující volební strany, tak jednotliví kandidáti věnovali pozornost tomu, zda i jejich aktivity, které netvoří přímou součást projektu volební kampaně, nenaplňují definici volební kampaně (viz heslo Co je a co není kampaň?). Výdaje (ať už reálné nebo obvyklé) spojené s takovým jednáním, jsou součástí volebních výdajů a použité prostředky (včetně např. pozvánek) je potřeba příslušně označovat (viz heslo Označování prostředků volební kampaně) a výdaje s nimi spojené zahrnout do zprávy o financování kampaně.
Obecně lze veškeré aktivity představitelů politických stran a hnutí zaměřené na zviditelnění kandidujících volebních stran a jejich kandidátů v době po vyhlášení voleb považovat za volební kampaň, pokud jsou s nimi reálně nebo obvykle spojeny nějaké výdaje.
Z tohoto pravidla jsou tři časté výjimky:
- Akce a jednání primárně zaměřené na organizaci a vnitřní život stran a hnutí. Typicky se jedná o stranické sjezdy a obdobné aktivity zaměřené zjevně na vnitřní fungování strany či hnutí. I když o podobných aktivitách představitelé strany informují veřejnost (např. prostřednictvím tiskové konference atd.), nepředstavuje takové jednání volební kampaň.
- Informování o činnosti představitelů strany, kteří vykonávají nějakou veřejnou roli (např. starosta, ministr, poslanec). Této problematice se blíže věnujeme v hesle Výkon veřejné funkce vs. kampaň.
- Dlouhodobá propagační činnost strany, která obsahově a časově zjevně nesouvisí s volební kampaní, ale pouze obecně informuje o činnosti a hodnotách strany. Typickým příkladem je provozování internetových stránek, trvale umístěné reklamní plachty na sídle strany či různé formy pravidelného informování veřejnosti (tiskové konference, besedy, podcasty atd.). Pokud v souvislosti s volební kampaní dojde ke změně charakteru či obsahu činnosti (např. rozšíření stranického webu o volební stránky) nebo k navýšení výdajů na takovou činnost, považuje Úřad částku, o kterou byly výdaje navýšeny, za volební výdaj.
Není podstatná forma ani deklarovaný cíl aktivit, které kandidující volební strana sice nezamýšlela jako součást kampaně, ale fakticky její znaky naplňují. Důležité je, že jde o komunikaci směrem k voličům (nebo případně i k ostatním kandidujícím volebním stranám), která objektivně může u voličů vzbudit rozhodnutí volit určitým způsobem. Tento znak naplňuje velká část aktivit kandidujících volebních stran v období volební kampaně, jejichž cílem je vlastní zviditelnění. To ale neznamená, že zahrnutí všech veřejných aktivit do aktuálně běžící kampaně je automatické. Posuzuje se individuálně podle jejich účelu, obsahu a vazby na probíhající volby.
V praxi nastávají situace, kdy strana některé otázky veřejně komunikuje způsobem, za který se (obvykle) poskytuje úplata, a přesto není třeba je jako součást kampaně vykázat. Podstatné je, zda takovou aktivitou nemohou být obcházena pravidla financování běžící kampaně. Obecně platnou zásadu nelze stanovit, je vždy třeba posoudit konkrétní věc. Může třeba nastat situace, kdy sice stále trvá kampaň A, ale uskupení již hodlá zahájit propagaci osob pro dosud nevyhlášené volby B. To je možné, pokud takové aktivity nebudou významným způsobem propagovat uskupení samotné nebo jednotlivé kandidáty v již vyhlášené kampani a bude evidentní, že jde o aktivitu zaměřenou na jiné volby.
Nejvyšší správní soud* uvádí, že bude-li v období volební kampaně propagován způsobem, který je obvykle poskytován za úplatu, určitý kandidující subjekt (například formou osobní kampaně) nebo bude-li agitováno v jeho prospěch či neprospěch, bude se zpravidla jednat o volební kampaň. Výjimku budou představovat pouze ty případy, kdy je zcela evidentní, že se s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci o volební kampaň nejedná.
* parafráze odst. 41 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. Ars 2/2023 – 45.