co není kampaň – Průvodce pravidly financování politiky

Majetek dobrovolníků a kandidátů

Kandidáti a dobrovolníci v kampani běžně využívají svůj majetek – typicky jde o věci běžné potřeby či bytové i nebytové prostory a jejich vybavení. Pokud tento majetek nepořizovali pro účely kampaně, ale využívají jej dlouhodobě k běžným nevýdělečným účelům (pro osobní potřebu), není třeba náklady s jeho používáním a provozem, ani jeho opotřebení zahrnovat do volebních výdajů. Jinou situací však je, pokud je majetek pořízen pro účely kampaně (například koupě megafonu) nebo jsou specificky pro účely kampaně vynaloženy výdaje na jeho úpravu. Takové výdaje pak představují výdaj kampaně. Do výdajů kampaně se započítává i spotřební majetek pořízený pro kampaň (např. pohonné hmoty, tonery, kancelářské potřeby). Pokud kandidát nebo dobrovolník používá při kampani vlastní auto, nepočítají se mezi výdaje kampaně pořizovací náklady, amortizace ani pojištění vozu. Výdajem kampaně je pouze palivo spotřebované v souvislosti s volební kampaní.

Zobrazit podrobnosti

Charitativní dary v době kampaně

V době kampaně mohou kandidující volební strany či jednotliví kandidáti předávat různé dary na veřejně prospěšné či charitativní účely. Pokud jde skutečně o dar (tedy nedochází k protiplnění např. formou propagace kandidující volební strany obdarovaným), nepovažuje Úřad hodnotu tohoto daru za volební výdaj. Doporučujeme proto dar nezapočítávat do limitu volebních výdajů a nehradit ho z volebního účtu. Naopak ale volebním výdajem budou náklady spojené s předáním daru, pokud při něm dochází v době volební kampaně k propagaci kandidující volební strany nebo jejích kandidátů (typicky např. náklady na natočení a zveřejnění propagačního videa zachycujícího předání daru či výdaje spojené s doprovodnou akcí). Za dar v tomto smyslu se nepovažují propagační, upomínkové atd. předměty a občerstvení, i když jsou poskytovány bezúplatně.

Zobrazit podrobnosti

Označování prostředků volební kampaně

Prostředky volební kampaně lze rozdělit do dvou kategorií: Pokud je politická reklama šířená vydavatelem (tedy někým, kdo tímto šířením poskytuje službu), musí být označena podle pravidel určených Nařízením EU o transparentnosti a cílení politické reklamy (dále jen Nařízení). Tato pravidla jsou velmi podrobně stanovena v příslušném prováděcím nařízení a platí nejen v době volební kampaně, ale vždy. Důležité ovšem je, že označení takové politické reklamy zajistí vydavatel, nikoli kandidující politická strana či jiný zadavatel. Všechny prostředky volební kampaně, které se neoznačují jako politická reklama podle Nařízení, musí být označeny informací o zadavateli a zpracovateli. Toto označení musí být čitelné a viditelné a zajišťuje ho zadavatel. Typicky se jedná o propagační předměty bez sdělení nebo o jakoukoli propagaci, jejíž šíření si zajišťuje zadavatel sám (např. osobně nebo u právnických osob prostřednictvím zaměstnanců, členů nebo dobrovolníků). Více k označení zadavatel / zpracovatel zde. Pravidla pro označování politické reklamy připouštějí zahrnutí nepovinných informací. Může se stát, že stejný vizuál je šířen jak vydavatelem (např. jako placená inzerce v periodickém tisku), tak samotným zadavatelem (např. na vlastní webové stránce nebo na vlastním profilu na sociálních sítích bez využití placených propagačních nástrojů). V takovém případě lze vizuál nad rámec požadavků daných Nařízením označit i informací o zpracovateli. Vizuál pak bude splňovat požadavky na označení podle obou režimů. Jak poznám, jestli má být prostředek volební kampaně označen podle pravidel pro označování politické reklamy? Podrobněji k problematice označování: Zákon o volebních kampaních pracuje s pojmem „zadavatel“ a „zpracovatel“, zatímco Nařízením EU o transparentnosti a cílení politické reklamy zavádí pojem „vydavatel“ (dále jen Nařízení). Aby bylo možné určit, kdo co označuje, eviduje a za co zodpovídá, je nutné porozumět všem možným situacím, které mohou v praxi nastat, a to nejen v době volební kampaně, ale vždy. Existuje šest základních typů situací: 1) Volební kampaň bez sdělení (neobsahuje text ani mluvený obsah) Nespadají pod politickou reklamu, protože postrádají sdělení. Jde však o prostředek volební kampaně, pokud je splněna úplatnost a doba vyhlášené kampaně. Označuje se zadavatel / zpracovatel, za což odpovídá zadavatel. Výdaje se evidují jako výdaje kampaně. Příklady: 2) Volební kampaň, která je zároveň politickou reklamou, a šíří ji smluvní vydavatel Obsahuje sdělení (např. hesla, komentáře, výzvy). Jde o volební kampaň, protože byly vyhlášeny volby a je splněna podmínka úplatnosti. Zároveň jde o politickou reklamu, protože obsahuje sdělení politického aktéra. Označení politické reklamy provádí vydavatel, nikoli zadavatel. Zadavatel poskytuje vydavateli informace potřebné pro označení. Výdaje se zařazují do výdajů kampaně. Příklady: 3) Volební kampaň, která je zároveň politickou reklamou, ale je šířena vlastními silami (bez vydavatele) Zadavatel si šíření v době volební kampaně provádí sám (členové, dobrovolníci, zaměstnanci). Neexistuje vydavatel služby politické reklamy. Politická reklama se proto neoznačuje podle Nařízení EU o transparentnosti a cílení politické reklamy (dále jen Nařízení), ale podle zákona o volebních kampaních informací o zadavateli/zpracovateli, což zajišťuje zadavatel. Výdaje se evidují jako výdaje kampaně. Příklady: 4) Politická reklama, kterou šíří vydavatel, ale nejde o volební kampaň Jde o sdělení politického aktéra, nebo o sdělení, které může ovlivnit výsledek voleb nebo referenda. Může k němu docházet celoročně (i v době kampaně se může vyskytnout politická reklama, která není volební kampaní). Není však splněna definice volební kampaně, zejména proto, že sdělení nesměřuje k podpoře nebo znevýhodnění kandidujícího subjektu, ale má převážně informativní nebo tematický charakter (např. jde o informování o výkonu funkce, nikoli o propagaci kandidátů). Označení provádí vydavatel podle Nařízení. Výdaje se nezahrnují do výdajů volební kampaně. Příklady: 5) Politická reklama, která není šířena vydavatelem (interní šíření) a nejde o volební kampaň Opět jde o sdělení politického aktéra, nebo o sdělení, které může ovlivnit výsledek voleb nebo referenda, ale šíření si zadavatel zajišťuje interně. Proto neexistuje povinnost označení dle Nařízení (protože není vydavatel). Zároveň nejde o volební kampaň, takže se neuplatní ani zákon o volebních kampaních. K takovému jednání může docházet celoročně (i v době kampaně se může vyskytnout politická reklama, která není volební kampaní). Příklady: 6) Obsah, který není ani volební kampaní, ani politickou reklamou Nejčastěji jde o situace, kdy není splněna definice propagace ve prospěch/neprospěch kandidáta, nebo chybí úplatnost, nebo sdělení nesouvisí s volbami ani regulací. Příklad:

Zobrazit podrobnosti

Sociální sítě a internetové stránky

Ne všechny profily a příspěvky na sociálních sítích naplňují znaky volební kampaně. Pokud jde o osobní profil kandidáta (soukromý, nekomerční), za jehož správu není vyplácena odměna, příspěvky nejsou propagovány pomocí reklamních nástrojů a nebudou zde publikovány materiály, s nimiž je spojen prokazatelný výdaj v kampani, pak se bez ohledu na obsah příspěvků nejedná o volební kampaň. Řada audiovizuálních materiálů nespadá pod volební kampaň, protože nenaplňují znak úplaty. Typickým příkladem jsou běžné fotografie, které si účastník kampaně pořídí sám (například momentky, „selfíčka“ nebo jinak pořízené snímky, které nejsou profesionálně upravované). Pokud je fotografie zveřejněna jen tak, jak byla pořízena, nebo ji osoba upravila sama pomocí běžných neplacených nástrojů, nevznikl žádný prokazatelný výdaj, a proto nejde o prostředek volební kampaně ve smyslu zákona, bez ohledu na to co fotografie obsahuje. Taková fotografie tedy nemusí být označena jako prostředek volební kampaně. Jakmile je však příspěvek s fotografií propagován pomocí placených reklamních nástrojů, stává se součástí volební kampaně. Pokud je však v rámci příspěvku zveřejněného na soukromém profilu bez využití placených nástrojů použit audiovizuální materiál, který naplňuje znaky kampaně, nebo jsou-li příspěvky obsahující sdělení ve prospěch či neprospěch účastníků voleb vytvářeny copywriterem či PR pracovníkem za úplatu (případně je za jinou činnost spojenou s provozováním takového profilu poskytována úplata), jedná se o volební kampaň. V takovém případě je třeba, aby byl příslušný audiovizuální materiál opatřen informací o zadavateli a zpracovateli, případně (je-li např. šířen za úplatu) informacemi dle Nařízení o transparentnosti a cílení politické reklamy. Povinné údaje se uvádějí v titulku, obraze nebo popisu příspěvku; u živých přenosů se uvedou na stránce, kde je přenos dostupný, a doplní se do záznamu, pokud je možné jeho další přehrávání. Všechny textové i audiovizuální prvky, které naplňují znaky kampaně (s jejich přípravou nebo šířením je spojen výdaj), musí být v době kampaně označeny (více viz heslo Označování prostředků volební kampaně).

Zobrazit podrobnosti

Zdroje státu, samospráv a veřejných institucí

K volební kampani nelze bezúplatně využívat lidské, finanční, materiální a nemateriální zdroje státu nebo jiné osoby veřejného práva nebo právnické osoby, která je ovládána státem nebo jinou osobou veřejného práva, kromě ploch ve vlastnictví obce, která jsou určeny k bezúplatnému umísťování inzerce nebo obdobných sdělení. Plochy vyhrazené starostou pro výlep volebních plakátů Starosta může vyhradit plochy pro vylepení volebních plakátů kdykoliv ode dne začátku volební kampaně (tedy od vyhlášení voleb), nejpozději však do 16 dní před dnem voleb. Vyhradit takové plochy není povinností. Pokud však plochy vyhradí, možnost jejich využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů. Plochu pro vylepení volebních plakátů poskytne obec k využití bezplatně; na takové bezúplatné plnění se nevztahuje zákaz přijmout bezúplatné plnění od obce – mohou je tedy využívat i strany a hnutí. Ostatní plochy Obce, kraje i jimi ovládané právnické osoby mohou umožnit výlep volebních plakátů a jiné volební reklamy na všechna velkoplošná zařízení, která vlastní či spoluvlastní (plakátovací plochy, budovy obce, sloupy veřejného osvětlení, vozy MHD a podobně). Pro poskytování ploch, které nejsou starostou vyhrazeny pro výlep volebních plakátů, nestanovuje zákon podmínku rovného přístupu k plochám obcí. Lze tedy uplatnit pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Podmínky poskytnutí ploch politickým stranám a hnutím Pro kandidující volební strany platí zákaz přijmout od obce, kraje a jimi ovládaných osob dar či jiné bezúplatné plnění s výjimkou ploch vyhrazených starostou pro výlep volebních plakátů a ostatních ploch určených k bezúplatnému umísťování inzerce nebo obdobných sdělení (viz výše). Pokud chtějí například vylepit plakáty na jinou obecní plakátovací plochu, musejí dané obci za vylepení plakátů zaplatit cenu obvyklou. Cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění (dar) samosprávy vůči politické straně, což zákon zakazuje. Vzhledem k tomu, že kandidující volební strany jsou povinny ve svém účetnictví zaznamenat každý náklad volební kampaně, doporučujeme, aby o pronájmu plochy byla uzavřena alespoň jednoduchá dohoda či obdobná forma záznamu. Tento účel může plnit i příjmový doklad, v němž bude uvedena doba pronájmu, rozsah vyhrazené plochy a cena. Po ukončení doby pronájmu by plakáty měly být odstraněny. Obec samozřejmě není povinna nabízet výlepové plochy výhradně za poplatek. Pokud obec dosud poskytovala své plakátovací plochy zdarma, nemusí na této praxi nic měnit. Pro plochu ve vlastnictví obce, která je určena k bezúplatnému umísťování inzerce nebo obdobných sdělení, neplatí zákaz bezúplatného využívání.

Zobrazit podrobnosti

Jak publikovat v médiu samosprávy, aby to nebyla kampaň?

Volební zákon zakazuje bezplatně využívat volební zdroje státu nebo jiné osoby veřejného práva, do čehož spadají i komunikační média kraje nebo obce nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcí. Je však přirozené, že i v době volební kampaně budou samosprávy prostřednictvím svých komunikačních médií informovat o své činnosti. Publikovat mohou i zastupitelé (radní, starostové, primátoři či hejtmani), kteří reprezentují kandidující politický subjekt nebo jsou sami kandidáty. Aby jejich propagací v komunikačním médiu obce, kraje nebo jimi ovládaných osob nebyly naplněny znaky volební kampaně, musí se textové i vizuální zpracování příspěvků omezit výhradně na identifikaci příslušného komunálního a krajského představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice samosprávy, nikoliv k obecným politickým názorům představitelů samospráv. Vizitky představitelů samospráv, včetně podpisů pod články či audiovizuálními příspěvky, by měly obsahovat výhradně jméno, funkci, případně politickou příslušnost představitele. Umístění loga politické strany u jména komunálního či krajského představitele (nebo i na jiných místech komunikačního média) lze považovat za propagaci kandidující volební strany a jedná se již o volební kampaň.

Zobrazit podrobnosti

Výkon veřejné funkce vs. kampaň

Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce, se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují po České republice i do zahraničí, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je osoba vykonávající veřejnou funkci současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce uvést do souladu s pravidly kampaně. Při volební kampani se ve veřejném vystupování nesmí zdarma využívat lidské, materiální, ani nehmotné prostředky státu, jiných veřejných institucí nebo firem, které stát či veřejná instituce ovládá. Nezasahuje to ale do práv a povinností, které vyplývají z jiných zákonů. Veřejným vystupováním se rozumí veřejná prezentace názorů, postojů či stanovisek dané osoby vykonávající veřejnou funkci nebo jí reprezentovaného politického subjektu. Je však třeba upozornit, že i taková vystoupení mohou spadat do volební kampaně, například pokud se za možnost vystoupit (obvykle) platí. To, že byl kandidát na akci pouze pozván nebo požádán o projev, samo o sobě neznamená, že se nejedná o prvek kampaně, rozhodující je obsah, povaha a zda se za možnost vystoupení kandidáta platilo, či zda se za něj obvykle platí. V některých případech je nutné, aby kandidující držitelé veřejných funkcí buď přizpůsobili charakter svého veřejného vystupování tak, aby se nejednalo o volební kampaň, nebo výdaje (nebo jejich část) spojené s tímto vystupováním zahrnuly do výdajů kampaně. Pokud osoba vykonávající veřejnou funkci ve veřejném vystoupení sděluje informace a vlastní názory týkající se výkonu její práce (typicky k připravované, projednávané či schválené legislativě) nebo v případech, kdy komentuje rozhodnutí, zákon či jiný postoj, který je v dané chvíli veřejným tématem, jde o součást její práce ve vztahu k občanům. Týká se to i případů, když osoba vykonávající veřejnou funkci provádí rekapitulaci své minulé práce. Za volební kampaň je považováno veřejné vystoupení ve chvíli, kdy je jeho součástí například logo kandidující volební strany, hesla používaná v kampani, osoba vykonávající veřejnou funkci je označována jako kandidát, či ve svém projevu slibuje realizaci řešení problémů nebo hodnotí či negativně se vymezuje vůči volebním návrhům jiných volebních stran – vždy však záleží na konkrétním kontextu a na tom, jak je vystoupení prezentováno. Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandidující osoby vykonávající veřejnou funkci dbát na to, aby v souvislosti s kampaní nevystupovaly z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměly při tomto vystupování svou (v danou chvíli vykonávanou) funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. (Z mnoha možných příkladů takového vystupování můžeme uvést případné natočení předvolebního videa v budově Senátu či Poslanecké sněmovny, nošení primátorského řetězu na předvolebním setkání nebo třeba oslovení občanů stávajícím starostou/kandidátem z balkonu radnice). Použití takových prostředků ve volební kampani je v rozporu s principem rovnosti soutěže politických sil a je proto nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.

Zobrazit podrobnosti

Aktivity politických stran a hnutí v době volební kampaně

Období volební kampaně vyžaduje, aby jak kandidující volební strany, tak jednotliví kandidáti věnovali pozornost tomu, zda i jejich aktivity, které netvoří přímou součást projektu volební kampaně, nenaplňují definici volební kampaně (viz heslo Co je a co není kampaň?). Výdaje (ať už reálné nebo obvyklé) spojené s takovým jednáním, jsou součástí volebních výdajů a použité prostředky (včetně např. pozvánek) je potřeba příslušně označovat (viz heslo Označování prostředků volební kampaně) a výdaje s nimi spojené zahrnout do zprávy o financování kampaně. Obecně lze veškeré aktivity představitelů politických stran a hnutí zaměřené na zviditelnění kandidujících volebních stran a jejich kandidátů v době po vyhlášení voleb považovat za volební kampaň, pokud jsou s nimi reálně nebo obvykle spojeny nějaké výdaje. Z tohoto pravidla jsou tři časté výjimky: Není podstatná forma ani deklarovaný cíl aktivit, které kandidující volební strana sice nezamýšlela jako součást kampaně, ale fakticky její znaky naplňují. Důležité je, že jde o komunikaci směrem k voličům (nebo případně i k ostatním kandidujícím volebním stranám), která objektivně může u voličů vzbudit rozhodnutí volit určitým způsobem. Tento znak naplňuje velká část aktivit kandidujících volebních stran v období volební kampaně, jejichž cílem je vlastní zviditelnění. To ale neznamená, že zahrnutí všech veřejných aktivit do aktuálně běžící kampaně je automatické. Posuzuje se individuálně podle jejich účelu, obsahu a vazby na probíhající volby. V praxi nastávají situace, kdy strana některé otázky veřejně komunikuje způsobem, za který se (obvykle) poskytuje úplata, a přesto není třeba je jako součást kampaně vykázat. Podstatné je, zda takovou aktivitou nemohou být obcházena pravidla financování běžící kampaně. Obecně platnou zásadu nelze stanovit, je vždy třeba posoudit konkrétní věc. Může třeba nastat situace, kdy sice stále trvá kampaň A, ale uskupení již hodlá zahájit propagaci osob pro dosud nevyhlášené volby B. To je možné, pokud takové aktivity nebudou významným způsobem propagovat uskupení samotné nebo jednotlivé kandidáty v již vyhlášené kampani a bude evidentní, že jde o aktivitu zaměřenou na jiné volby. Nejvyšší správní soud* uvádí, že bude-li v období volební kampaně propagován způsobem, který je obvykle poskytován za úplatu, určitý kandidující subjekt (například formou osobní kampaně) nebo bude-li agitováno v jeho prospěch či neprospěch, bude se zpravidla jednat o volební kampaň. Výjimku budou představovat pouze ty případy, kdy je zcela evidentní, že se s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci o volební kampaň nejedná. * parafráze odst. 41 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. Ars 2/2023 – 45.

Zobrazit podrobnosti

Pořádání dětského dne a jiných společenských, kulturních a sportovních akcí

Obecně platí, že jakákoliv akce, během níž dochází z iniciativy pořadatele v době volební kampaně k propagaci kandidující volební strany (jejího kandidáta atp.), je prvkem volební kampaně. Pokud by například pořadatelé měli logo umístěné na oblečení, pozvánka na akci obsahovala logo strany, nebo by logo strany bylo pořadatelem viditelně umístěno v místě pořádání akce, jedná se o propagaci subjektu v období volební kampaně. Je-li pořadatelem představitel veřejné funkce v instituci, která akci organizuje, (typicky starosta obce na akci pořádané obcí), nelze argumentovat ve stylu „měl jsem sice v době kampaně na obecní akci triko kandidující strany, jenže to jsem zrovna nevystupoval jako starosta, ale jako běžný občan“. Jak postupovat, když kandidát převezme záštitu nad akcí, se dozvíte v hesle Zaštítění akce držitelem veřejné funkce.

Zobrazit podrobnosti

Co je a co není kampaň?

Volební kampaní se rozumí jakákoliv propagace kandidující volební strany nebo jejího kandidáta ve volbách a dále volební agitace v jejich prospěch nebo neprospěch (tzv. negativní kampaň), za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Kampaní je tedy to, co propaguje, nebo naopak kritizuje kandidující volební stranu či jejího kandidáta, přičemž současně se za to platí nebo obvykle platí. Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, o kandidující volební straně nebo jejích kandidátech nesmí být zveřejněna informace nepravdivá nebo urážlivá. To vše je platné v době, kdy podle zákona běží kampaň (viz Od kdy platí pravidla kampaně). Je důležité nezaměňovat volební kampaň s běžnými projevy politických sympatií, které spadají pod svobodu projevu. Takové projevy občanské angažovanosti, které občané činí bez nároku na odměnu, nejsou volební kampaní. Patří sem například: Kdy se naopak o volební kampaň jedná?

Zobrazit podrobnosti

Průvodce pravidly

Klíčové slovo: co není kampaň

Volební kampaně

Hospodaření stran a hnutí

Hospodaření politických institutů