Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce, se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují po České republice i do zahraničí, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je osoba vykonávající veřejnou funkci současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce uvést do souladu s pravidly kampaně.  Při volební kampani se ve veřejném vystupování nesmí zdarma využívat lidské, materiální, ani nehmotné prostředky státu, jiných veřejných institucí nebo firem, které stát či veřejná instituce ovládá. Nezasahuje to ale do práv a povinností, které vyplývají z jiných zákonů.  Veřejným vystupováním se rozumí veřejná prezentace názorů, postojů či stanovisek dané osoby vykonávající veřejnou funkci nebo jí reprezentovaného politického subjektu. Je však třeba upozornit, že i taková vystoupení mohou spadat do volební kampaně, například pokud se za možnost vystoupit (obvykle) platí. To, že byl kandidát na akci pouze pozván nebo požádán o projev, samo o sobě neznamená, že se nejedná o prvek kampaně, rozhodující je obsah, povaha a zda se za možnost vystoupení kandidáta platilo, či zda se za něj obvykle platí.   V některých případech je nutné, aby kandidující držitelé veřejných funkcí buď přizpůsobili charakter svého veřejného vystupování tak, aby se nejednalo o volební kampaň, nebo výdaje (nebo jejich část) spojené s tímto vystupováním zahrnuly do výdajů kampaně. Pokud osoba vykonávající veřejnou funkci ve veřejném vystoupení sděluje informace a vlastní názory týkající se výkonu její práce (typicky k připravované, projednávané či schválené legislativě) nebo v případech, kdy komentuje rozhodnutí, zákon či jiný postoj, který je v dané chvíli veřejným tématem, jde o součást její práce ve vztahu k občanům. Týká se to i případů, když osoba vykonávající veřejnou funkci provádí rekapitulaci své minulé práce.   Za volební kampaň je považováno veřejné vystoupení ve chvíli, kdy je jeho součástí například logo kandidující volební strany, hesla používaná v kampani, osoba vykonávající veřejnou funkci je označována jako kandidát, či ve svém projevu slibuje realizaci řešení problémů nebo hodnotí či negativně se vymezuje vůči volebním návrhům jiných volebních stran – vždy však záleží na konkrétním kontextu a na tom, jak je vystoupení prezentováno.   Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandidující osoby vykonávající veřejnou funkci dbát na to, aby v souvislosti s kampaní nevystupovaly z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměly při tomto vystupování svou (v danou chvíli vykonávanou) funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. (Z mnoha možných příkladů takového vystupování můžeme uvést případné natočení předvolebního videa v budově Senátu či Poslanecké sněmovny, nošení primátorského řetězu na předvolebním setkání nebo třeba oslovení občanů stávajícím starostou/kandidátem z balkonu radnice). Použití takových prostředků ve volební kampani je v rozporu s principem rovnosti soutěže politických sil a je proto nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.