Označování prostředků volební kampaně
Prostředky volební kampaně lze rozdělit do dvou kategorií: Pokud je politická reklama šířená vydavatelem (tedy někým, kdo tímto šířením poskytuje službu), musí být označena podle pravidel určených Nařízením EU o transparentnosti a cílení politické reklamy (dále jen Nařízení). Tato pravidla jsou velmi podrobně stanovena v příslušném prováděcím nařízení a platí nejen v době volební kampaně, ale vždy. Důležité ovšem je, že označení takové politické reklamy zajistí vydavatel, nikoli kandidující politická strana či jiný zadavatel. Všechny prostředky volební kampaně, které se neoznačují jako politická reklama podle Nařízení, musí být označeny informací o zadavateli a zpracovateli. Toto označení musí být čitelné a viditelné a zajišťuje ho zadavatel. Typicky se jedná o propagační předměty bez sdělení nebo o jakoukoli propagaci, jejíž šíření si zajišťuje zadavatel sám (např. osobně nebo u právnických osob prostřednictvím zaměstnanců, členů nebo dobrovolníků). Více k označení zadavatel / zpracovatel zde. Pravidla pro označování politické reklamy připouštějí zahrnutí nepovinných informací. Může se stát, že stejný vizuál je šířen jak vydavatelem (např. jako placená inzerce v periodickém tisku), tak samotným zadavatelem (např. na vlastní webové stránce nebo na vlastním profilu na sociálních sítích bez využití placených propagačních nástrojů). V takovém případě lze vizuál nad rámec požadavků daných Nařízením označit i informací o zpracovateli. Vizuál pak bude splňovat požadavky na označení podle obou režimů. Jak poznám, jestli má být prostředek volební kampaně označen podle pravidel pro označování politické reklamy? Podrobněji k problematice označování: Zákon o volebních kampaních pracuje s pojmem „zadavatel“ a „zpracovatel“, zatímco Nařízením EU o transparentnosti a cílení politické reklamy zavádí pojem „vydavatel“ (dále jen Nařízení). Aby bylo možné určit, kdo co označuje, eviduje a za co zodpovídá, je nutné porozumět všem možným situacím, které mohou v praxi nastat, a to nejen v době volební kampaně, ale vždy. Existuje šest základních typů situací: 1) Volební kampaň bez sdělení (neobsahuje text ani mluvený obsah) Nespadají pod politickou reklamu, protože postrádají sdělení. Jde však o prostředek volební kampaně, pokud je splněna úplatnost a doba vyhlášené kampaně. Označuje se zadavatel / zpracovatel, za což odpovídá zadavatel. Výdaje se evidují jako výdaje kampaně. Příklady: 2) Volební kampaň, která je zároveň politickou reklamou, a šíří ji smluvní vydavatel Obsahuje sdělení (např. hesla, komentáře, výzvy). Jde o volební kampaň, protože byly vyhlášeny volby a je splněna podmínka úplatnosti. Zároveň jde o politickou reklamu, protože obsahuje sdělení politického aktéra. Označení politické reklamy provádí vydavatel, nikoli zadavatel. Zadavatel poskytuje vydavateli informace potřebné pro označení. Výdaje se zařazují do výdajů kampaně. Příklady: 3) Volební kampaň, která je zároveň politickou reklamou, ale je šířena vlastními silami (bez vydavatele) Zadavatel si šíření v době volební kampaně provádí sám (členové, dobrovolníci, zaměstnanci). Neexistuje vydavatel služby politické reklamy. Politická reklama se proto neoznačuje podle Nařízení EU o transparentnosti a cílení politické reklamy (dále jen Nařízení), ale podle zákona o volebních kampaních informací o zadavateli/zpracovateli, což zajišťuje zadavatel. Výdaje se evidují jako výdaje kampaně. Příklady: 4) Politická reklama, kterou šíří vydavatel, ale nejde o volební kampaň Jde o sdělení politického aktéra, nebo o sdělení, které může ovlivnit výsledek voleb nebo referenda. Může k němu docházet celoročně (i v době kampaně se může vyskytnout politická reklama, která není volební kampaní). Není však splněna definice volební kampaně, zejména proto, že sdělení nesměřuje k podpoře nebo znevýhodnění kandidujícího subjektu, ale má převážně informativní nebo tematický charakter (např. jde o informování o výkonu funkce, nikoli o propagaci kandidátů). Označení provádí vydavatel podle Nařízení. Výdaje se nezahrnují do výdajů volební kampaně. Příklady: 5) Politická reklama, která není šířena vydavatelem (interní šíření) a nejde o volební kampaň Opět jde o sdělení politického aktéra, nebo o sdělení, které může ovlivnit výsledek voleb nebo referenda, ale šíření si zadavatel zajišťuje interně. Proto neexistuje povinnost označení dle Nařízení (protože není vydavatel). Zároveň nejde o volební kampaň, takže se neuplatní ani zákon o volebních kampaních. K takovému jednání může docházet celoročně (i v době kampaně se může vyskytnout politická reklama, která není volební kampaní). Příklady: 6) Obsah, který není ani volební kampaní, ani politickou reklamou Nejčastěji jde o situace, kdy není splněna definice propagace ve prospěch/neprospěch kandidáta, nebo chybí úplatnost, nebo sdělení nesouvisí s volbami ani regulací. Příklad: